AKTUÁLNĚ

#behappy

Listen to KPOP, It feels good


「I hate myself ...」

6. října 2014 v 17:02 | beepinka |  News

Dneska je tu ten pocit zase...Zase přemýšlím nad tím,jak zbytečná jsem. Tyhle pocity se se mnou táhnou již pěkně dlouho.....


Nevím,co v životě dělat - jakým směrem se vydat po střední škole. Lidi mě začínají štvát. Vždy se snažím všem pomoci a podpořit je,ale když pak potřebuju já podat pomocnou ruku,lidi z mého okolí se na mě vykašlou. Co je se mnou špatně? Jsem vážně tak divná ...jiná? Nemám ráda ruch,jsem spíše samotář,ale to taky přeci neznamená,že nechci žádné kontakty s lidmi. To působím až tak nedostupně? Raději poslouchám ostatní,než abych sama mluvila,ale někdy chci taky něco říct,chci se taky zapojit a projevit se,ale mnohdy mi to není umožněno. Lidé mě neposlouchají nebo přeslýchají...Mám pak pocit,že na mém názoru nezáleží. Jsem nepodstatná,nedůležitá a nepochopená. Nemám žádné sebevědomí a zjistila jsem,že opět se začínám uzavírat do sebe,začínám mít strach z ostatních. Bojím se toho! Nechci zpátky do těhlech časů. ....


Neskutečně se za sebe stydím. Jsem tak ošklivý člověk.....mám tak nechutně tlustý obličej...kdyby jenom obličej. Nemám se ráda. Chci být krásná,jako plno slečen,co denodenně míjím a sním přitom o tom,že jednou tak hezky taky třeba budu vypadat. Řekla jsem si,že nesmím jenom snít...musím to tak udělat!! Dokážu to... Dojedla jsem teď svůj špenát po raních vločkách a tím to dneska končí. Dokážu to. Chci si oblíkat krásné věci. Vlézt do obchodu a nabrat si do ruky tolik oblečení s sebou do kabinky,protože nebudu muset u každého kousku přemýšlet,jestli má cenu ho vlastně brát,že je to špatný střih pro někoho takového jako jsem já. Chci se líbit mužům.


Kamarád si ze mě ve škole dělá srandu,že jsem godzila,lochneska,že když jdu,zbořím všechno,dneska mi řekl,že jsem husa. Já vím....je to naprosto debilní a takhle se kámoši rozhodně nechovají,ale ..já vím,že on to nemyslí ve skutečnosti špatně,takže si z toho snažím nic moc nedělat,ale i tak mě to uvnitř mrzí a pozastavím se nad tím.....Proč tu nemůže být někdo,komu bych se mohla svěřit?!! Kromě přítele a rodiny myslím. .....vím,že se mohu svěřit vám a děkuju vám za to <3! ♥ ...děkuji! Ale ...ono myslím tím třeba jednu osobu....nějakou kamarádku,se kterou bych měla vybudovaný důvěrný přátelský vztah. Navzájem bychom si pomáhaly a měly se fakt rády...jenomže nemám takovéhlé důvěrné přátelství. Já jsem člověk,který je schopný tomu člověku pak dát všechno. Jenomže jak mám takovéhohle kámoše najít,když lidem moc nevěřím,protože se mnou na základní škole pekně vymetli a všechny kamarádky,kterým jsem se takhle moc otevřela se na mě vykašlaly a už ani o sobě nevíme? Jak to mám udělat? Po tom,co jsem se bála lidí mého věku,po tom čím jsem si prošla a s tím,že rozhodně nejsem ten otevřený typ,který přijde a zapojí se hned do konverzace? Ke všemu když jsem ještě fakt klidný typ člověka. Jak to mám udělat? Jsem z toho opravdu zoufalá....
Nechci se cítit tak moc ošklivě. Nemám ráda moje vylejzající ucho z vlasů,nemám ráda moje vlasy,nemám ráda moje ošklivé tělo......nemám ráda nic na sobě. Nechci být tak nesebevědomá. Nechci být tak ustrašená. Nechci působit uzavřeně. Jak to mám ale udělat....Je mi hrozně.


Často přemýšlím nad tím,že jsem prostě nic,nějaká chyba. Nikdy nic nedokážu,protože nejsem chytrá a jsem šíleně ošklivá....valící se koule. Nevím,co budu se sebou dělat. Momentálně si zalezu pod peřinu,uteču před celým světem ...a zkusím to ze sebe trochu dostat.

Děkuju všem,kteří jste si to přečetli. Moc to pro mne znamená.♥ Nechci si tu stěžovat nebo vám nějak kazit náladu. Ani se tu nechci litovat. Já jsem se jen potřebovala svěřit...

"Do what you want, but you're never gonna break me.
Sticks and stones are never gonna shake me.
Take me away, a secret place.
A sweet escape, take me away.
Take me away, to better days.
Take me away, a hiding place.
There's no more lies.
In the darkness, there's light.
And nobody cries.
There's only butterflies. "

"I was never one for pretenders,
Everything I tried to be,
Just wouldn't settle in.
I'm taking a stand to escape what's inside me.
A monster, a monster.
Can I clear my conscience,
If I'm different from the rest,
Do I have to run and hide?
I never said that I want this,
This burden came to me,
And it's made it's home inside."
beepinka*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reita-chan Reita-chan | Web | 6. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Zlatko nesmieš to tak brať :( ak ti vadí ako sa k tebe ostatní chovajú tak im to daj pekne najavo :3 proste tomu spolužiakovi pevec že sa ti to nepáči alebo mu daj najavo že sa ti nepáči ako sa o tebe vyjadruje. Možno nie si moc uzavretá, ale ľudia a "kamošky" majú pocit že sa ti môžu zviesť po chrbte :/, a s tými hlúposťami o tom ako  nenávidíš svoje telo, ucho, vlasy a boh vie čo ešte PRESTAŇ !!! nie je to dobré, tým že sa na seba budeš každí deň pozerať do zrkadla nič nezískaš to dobre viem sama som to robila. A ak sa ti nepáči ako vyzeráš tak to zmeň, vezmi to do vlastných rúk a urob niečo radikálne, no žiadne hladovanie zlatko ! Najlepšie je športovať, pri takom športe si nájdeš aj veľa priateľov. Nie si žiaden omyl každí na svete má svoje miesto len ho treba nájsť. Tak teraz hlavu hore a aspoň 10 si do zrkadla opakuj aká si užasne, vinímočne a krásne dievča !! :D

2 Saki Saki | E-mail | Web | 6. října 2014 v 18:25 | Reagovat

Myslím, že každý máme také to obdobie, kedy sa veci jednoducho vydržať nedajú. Mrzí ma, že aj ty si musíš takýmto niečím prechádzať :/ Ja osobne si myslím, že si jedno veľmi pekné dievča a že nepotrebuješ na sebe nič meniť, tvoj priateľ by ostatne určite súhlasil, no viem, že také slová sú ťažké prijať.. Ale určite na seba takto nepozeraj, nie si žiadne škaredé dievča či omyl.. Tomu kamarátovi by som niečo určite povedala. Nenechaj si takto skákať po hlave :/ Nájsť si veľmi dobrého kamaráta vážne nie je ľahké.. A ešte k tomu z okolia o.o Budem ti držať packy! Rada by som ti pomohla, ale nenapadá ma čo povedať, čo urobiť, ako pomôcť .__.

3 Shizu-chan ^^ Shizu-chan ^^ | Web | 6. října 2014 v 19:16 | Reagovat

Beepi-chaan!! QoQ to je... jako bych se dívala na své minulé já! QwQ

Co se týče našeho budoucího života... jsme teprve ve třeťáku! xD takže to nemusíš moc hrotit! xD já to ještě taky nehrotím, i když jistou představu mám :3 ale je to jen představa, která se za ty následující 2 roky může ještě změnit :3
Pokud chceš s hledáním začít teď, tak hledej a objevuj! \O7O/ a jdi za tím, co tě nejvíc baví :3

Depresivní sebedestruktivní stavy nejsou nejen nepříjemné, ale i moc nebezpečné QwQ
Sebeláska je moc důležitá pro šťastný život QwQ

Co se týče blbých lidí... z blbce Einsteina neuděláš, takže by ses na ně měla vykašlat =w=" protože si tě nezaslouží =w=" chovej k nim neutrální postoj, nebuď na ně ani hodná, ani zlá a všechno se zlepší, uvidíš :3 jednak na tebe nebudou mít už takový vliv a druhak přestanou štvát! xD
Co se týče mě a kamarádů... moje nejlepší kamarádka je ode mě asi 80km, další kamarádka ještě dál x'D a s jediným kamarádem nemám odvahu se setkat, takže vedu spíš kamarádství přes internet xD na lidi, co "jsou pod mou úroveň" v dobrém slova smyslu(!) kašlu! -3-

Co se týče vzhledu... málo lidí to ví, ale i v obličeji máme svaly a tyhle svaly ovládá mozek. Když do mozku posíláš nesnášenlivé ipulsy, přemění ti obličej k tomu, co sama nechceš. Proto je důležité si o sobě říkat, že jsme hezcí, jelikož náš milý mozeček nás do krásek  pak přemění xD sice né přes noc, ale přemění! xD
A co se týče postavy... nadávání, deprese či panika nemá smysl jelikož to nic nezmění, spíš naopak. Pokud budeš vytrvalá a ve svém zdravém způsobu života vydržíš, brzy se dostaví výsledky, ale nemá cenu nad tím teď depčit! Q3Q

Jo... jsme zase u toho... dnešní lidi mají šílený vzory a proto si ani neuvědomují, jak jsou někteří jedinci citliví -3- pokud o něj ještě stojíš, důrazně mu řekni, popřípadě vysvětli, že je to na tebe moc. Pokud je pravý přítel, pochopí to.
Každopádně - mnoho lidí na to zapomíná a záměrně se to označuje jako sobectví - ale vždycky bys měla koukat jen na sebe a na své štěstí, jelikož ti ostatní nejsou tvůj život, ani nemají právo ti jej nijak řídit! -3- vždy by ses proto měla koukat jen na své vlastní štěstí a to, bohužel, někdy vyžaduje oběti... něčeho starého se vzdát, abys získala něco lepšího.
Nikdo nemá právo ti nadávat nebo se ti posmívat, protože nikdo tě nezná tak, jak ty sebe samu! -3-

Ty nejsi nic, ani chyba! -3- to jsou škaredé věci! Q3Q každý z nás je úžasný, nehledě na to, jaký je! Q3Q takže i ty jsi úžasná! ÒvÓ/

Každopádně... moc ráda bych ti pomohla, jestli bys to se mnou chtěla probrat více do hloubky, kontakty mám na blogu :3
Tak se přinejhorším ozvi a já ti zkusím pomoc, tady veřejně toho moc napsat nemůžu QwQ
Už kvůli tomu, že jsem si to zažila taky, úplně to stejný, myslím, že bych ti poradit dokázala :3

4 Amy ~ ♥ Amy ~ ♥ | Web | 6. října 2014 v 19:26 | Reagovat

Do pelka, Beepinka :) Ja naozaj neviem čo ti mám na to povedať, pretože pri čítaní tých riadkov som mala pocit ako keby si písala o mne (asi len s tým rozdielom, že ja som sa naučila mať sa rada a páčiť sa sama sebe).
To, že možno nie si štíhla ako modelka, neoblečieš veľkosť S alebo menšiu, nechodíš vymaľovaná ako obrázok, neznamená že sa zato musíš nenávidieť. Práve naopak. Mala by si sa mať rada za to kto si, aká si. Ja ťa mám rada (a to ťa osobne nepoznám :)

Čo som tým vlastne chcela povedať. Ani sama neviem, len proste nehladuj zbytočne, buď sama sebou a určite časom nájdeš niekoho kto ti bude takým kamarátom, akým by si chcela :) a takisto nejaké smerovanie vo svojom živote (čo sa mne ešte nepodarilo :D ) takže... Fighting!! ^^
(v písaní povzbudivých slov nie som dobrá, tak dúfam, že ti toto ti aspoň trochu pomohlo :)

5 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | 6. října 2014 v 19:42 | Reagovat

Vím, jak se cítíš.. takovéhle pocity mívám často, ale ty to zvládneš! Všichni jsme to buď zvládli nebo to zvládneme znovu! Hlavně nedělej žádnou blbost a nezačínej si nic s anorexií nebo bulimií. Kdybys cokoliv potřebovala, stačí mi napsat a můžeme si napsat na fb (i když to bude jen přes net, už jsem zvládla hodně věcí) a ráda ti pomůžu =] Jsi opravdu úžasný člověk, jen se podívej, kolik lidí tě tady má rádo...

Bylas to ty, kdo mi psal, že jede na Akicon? Jestli ano, povinně se se mnou potkáš♥ Abych ti mohla zlepšit náladu♥

6 Entries of my life - Zuzka Entries of my life - Zuzka | Web | 6. října 2014 v 21:25 | Reagovat

Ale prosímtě :( Sama teď nemám zrovna nejlepší období, ale - HLAVU VZHŮRU! :)

7 Carter Carter | E-mail | Web | 6. října 2014 v 21:55 | Reagovat

Beepinko, přesně pocity které jsi sem napsala jsem měla také, o rok zpátky. Neměla chuť jsem se učit, nic, jen spát a schovávat se před okolním světem včetně mojí rodiny v mé posteli, a brečet protože jsem si připadala jako nicka. Jako nikdo. Jako odporný, tlustý, nikdo. Jediné co pro mě bylo důležité byl vlastně můj blog, a lidi kteří na něj chodili. Měla jsem dojem že žádný z mých snů se nemůže stát realitou.. protože jsem žádné sny neměla. Možná že se v tom také vidíš. Nejspíš bude hůř, nebo už je nejhůř (říkám ti to upřímně, nebudu ti lhát..) nicméně je to jen otázka času, a když to pak člověk přežije, tak je na sebe hrdý, ani neví proč. Citíš se pak jako znovuzrozená. Další věc je to, že by jsi se měla pokoušet udělat malinkaté krůčky k věcem, které chceš docílit. Například pokud chceš zhubnout kilo, tak si na to dej 1 měsíc. Možná se ti to zdá jako málo, jenže je lepší zhubnout 1 kilo za měsíc, než ztloustnout. Stačí malé změny, a z malých zmeň bude do pár týdnů mnohem větší výsledek. Ani nevíš jak ráda bych tě znala v realitě... jsem sice o pár let mladší jak ty, ale i tak ti rozumím... /lidi mi říkají že se chovám jak dospělá :D :)/ Tak ráda bych ti pomohla, abych tě nemusela vidět tak smutnou... ach jo. Beepinko, držím ti palce a nezapomeň být sama sebou. Nejsi nikdo jiný, než ty sama (a i když se nemáš ráda, já tě třeba mám ráda takovou, jaká jsi! :)))

8 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 7. října 2014 v 11:05 | Reagovat

Beepinko, tímhle si projde asi každá holka, obzvlášť v pubertě. Ale uvědom si, že nikdo není dokonalý. Ani ta děvčata, podle kterých bys chtěla vypadat. Taky by jistě rády na sobě něco určitě změnily. Asi jsme předurčení ktomu, abychom chtěli zrovna to, co postrádáme. Buď sama sebou, nechceš přece nikoho kopírovat. :) Jseš hezká holka a chytrá taky, jinak by ses na gympl nedostala. ;) Máš přítele a tomu se určitě líbíš. Ale především se musíš líbit sama sobě. Tímto obdobím jsem si taky prošla, ale to se časem podá. Musíš pochopit, že ne všechno bude vždy ideální. Měj se ráda...z nedostatků můžeš udělat svoje přednosti. Jseš trošku při těle? No a? Pořád lepší, než si ničit tělo drastickými dietami nebo nějakou poruchou příjmu potravy. Buď ráda, že vypadáš jako žena...ne jako kostlivec. Neboj, bude líp ;))

9 Ryuu L Ryuu L | Web | 7. října 2014 v 14:45 | Reagovat

:(( ah dear :( vravale som, že ak budeš kedykolvek potrebovať, napíš mi :( možno nepomôžem, ale aspoň sa vypíšeš a môžeš mi čokolvek povedať... dokonca aj vynadať mi! XDDD
nechcem, aby si si takýmto obdobím prechádzala no... :(( viem aké to je, ale pozri sa na všetky tie úžasné komentáre :) snaž sa ich v takýchto chvílach vždy poriadne čítať, aby ti dodali nové odhodlanie a silu :) a ver, že sú ludia na tom ešte ovela horšie, ale musia byť silní :) skús pozbierať aj ten najmenší kúsok seba a spraviť zo seba ešte silnejšiu osobnosť, akou si bola doteraz :) ver mi... mne depresia a porucha osobnosti v mnohých ohladoch otvorili oči, keď sa na svoje problémy pozriem s5 :)

10 Teresa-san Teresa-san | E-mail | Web | 7. října 2014 v 17:02 | Reagovat

Drahá Beepinko.^^ (ooo, zním tak odporně :D)
Na tvůj blog chodím už delší dobu (asi tak 2-3 měsíce), stále jsem nesebrala odvahu ti napsat komentář, ale po přečtení tohoto článku jsem se definitivně rozhodla, že tě kontaktuji.
Nechci působit jako nějaký úchylný stalker (což vlastně ale z části jsem -.- :D), jen ti chci říct/napsat, že máš úžasný blog a články, čte se to opravdu samo!

Tyto pocity znám, mohu se přiznat, že už ke mně opět tento týden zavítaly.
Já vím, jaké to je, když si na sebe něco vezmeš, koukneš se do zrcadla a rozbrečíš se, protože ti vadí, že ti tohle leze tam, tady ti zase leze tohle... je to příšerný pocit. Poté si na sebe vezmeš o dvě čísla větší oblečení a doufáš, že takové nedokonalosti na tobě nikdo neuvidí. Pak se ale zase koukneš na svůj odraz a řekneš si, jak můžeš vůbec být tak hnusná a tlustá... co jsi komu udělala, že musíš vypadat takto? Proč jsou kolem tebe ty děvčata tak překrásná, přitažlivá a okouzlující? Proč je život vůči tobě tak nefér…?
Ano, já se takto cítím skoro každý den… když už si ale třeba na sebe vezmu něco hezkého a cítím se lépe, vždy mi dokáže mé sebevědomí něco srazit… třeba když vidím štíhlejší dívku s lepší postavou, make-upem a vlasy, která má v podstatě skoro to stejné… pak se snažím zahalit a schovat se před světem… poté se jen modlím, abych byla co nejdříve doma, protože se nechci nikde ukazovat…

Nyní s tím už skoro tři měsíce bojuji naplno… ale válku se sebou už svádím skoro čtyři roky. Tehdy jsem byla šíleně obézní, ošklivá a nesnášela jsem se. Začala jsem držet diety, cvičila a něco zhubla… ale i tak, nebylo to pro mě dost… stále mám nadváhu a je mi jasné, že nikdy nebudu tak hubená, jak bych chtěla. Ale to mi nezabrání v tom, abych o to aspoň mohla bojovat!
Je těžké s něčím takovým začít… ovšem, dělám to, abych se zalíbila i ostatním, ale chci mít hlavně ráda samu sebe, to je podle mě důležité.

Ser na to, co ti kdo říká… ono to bolí, já to vím, šíleně moc, každé slovo, i ta nejmenší pitomost se v tobě uloží a pomalu ti tam hnije a užírá tě to.
Pokud se člověk ale bude pouze litovat a nic s tím nedělat, jak se pak chce změnit?
Je dobré vědět, že se s tím něco snažíš dělat, ale prosím, neubliž si… jak psychicky, tak i fyzicky… nezraď samu sebe, nesnaž se ani zastínit své pravé já.
Protože ty, a to platí pro všechny, jsi originál. Jsi zázrak, jedna z nejkrásnějších a nejúžasnějších bytostí, která tu mohla kdy žít. Nikdo nebude jako ty, stejně jako ty nebudeš nikým jiným. Jsi v této situaci unikát, jedinečná a překrásná.

Komunikace s lidmi je jedna z nejtěžších věcí, která i mě dělá problém. Vlastně bysme si mohli podat ruce, přijde mi, jako kdybych to psala já.
Zkus na sebe jen trošku víc upozornit, zvýšit hlas a pokusit se trochu otevřít. I když jsi takový ten „vlk samotář“, toužíš po kontaktu, toužíš po tom, aby se ti někdo věnoval nebo si tě všímal a tomu naprosto rozumím. Takže, pokud budeš chtít, napiš! :D To, že budu nejspíše od tebe kilometry daleko, neznamená, že se nemusíme seznámit a poklábosit spolu klidně i jen takhle přes komentáře nebo přes FB. 
Chápu, nenahradí to ten pravý kontakt, ten fyzický, ale i tak… pokud budeš chtít, prosím, napiš, budu jen a jen ráda^^

Takže… nejspíše se s tebou už rozloučím O.o Zase se tu nechci moc rozepisovat. :D :D

Měj se krásně a užívej si zbytek dne, ok?! ^^

Dewamata~!

Btw: Soudím dle fotek a ne, nelžu ti jen z lítosti, ale… ksakru, jak někdo může říct, že jsi ošklivá?! Víš co já bych dala za tak krásný obličej?! -__-“

11 steel32 steel32 | Web | 7. října 2014 v 18:29 | Reagovat

tayhle pocity sou nejhorší, nesnášim je a že je taky někdy mívám :/
ale rozhodně nejsi zbytečná, to nikdo ;) určitě to zjistíš :P
a ten kamarád.. i když to nemyslel vážně, tak přece jenom to zabolí :/
doufám, že tyhle stavy přejdou a sebevědomí se trochu zvedne ;)
musíš jenom věřit a kašlat na ostatní :P

12 Ryunka Ryunka | E-mail | Web | 7. října 2014 v 19:39 | Reagovat

Nejsi ošklivá, hloupá a už vůbec ne zbytečná. Vidím tě jako hezkou, přemýšlivou a citlivou bytost. Lidi dokážou být pěkně zlí a zákeřní, pokud vycítí nějakou slabost. Znám to z vlastní zkušenosti... Nenech se jimi zlomit. Nestojí ti za to... Máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi takovou, jaká jsi. Ti ostatní ti za to trápení nestojí...
Beepinko, vím, že je to těžké, ale netrap se prosím blbými narážkami. Vím, jak moc tohle může zabolet, mě si pomalu každý dobíral kvůli tomu, jaká jsem hubená. Nazývali mě kostlivcem, anorektičkou... To taky není zrovna příjemný. Skoro každý si myslel, že jsem nemocná, že trpím nějakou poruchou, že mě doma trápí hlady. (nic z toho není pravda) Taky jsem se sebou bývala nespokojená, ale nakonec jsem samu sebe tak nějak přijala... A pak jsem dokonce začala přibírat, hehe. Víš, skutečně krásný je ten člověk, který je se sebou spokojený. Takový člověk vyzařuje i navenek pozitivní energii, což k němu přitáhne ty správné, na podobné vlně naladěné lidi - ten dobrý pocit se pak dřív nebo později dostaví. Určitě jsou kolem tebe lidi, kterým se líbíš taková, jaká jsi. Na ostatní se můžeš zvysoka vykašlat. Lehce se to říká, už hůř se to udělá, ale věř mi, pokud by ses měla neustále ohlížet na názory cizích lidí, pak bys nikdy nebyla sama se sebou  a svým životem spokojená. Nebyla bys pak ani sama sebou.
Pokud chceš přece jen hubnout, pak prosím s mírou. Nechci, abys spadla do něčeho ošklivého. Je to bolestivé a člověk se z toho pak hodně těžko dostává. Znám něco takového ze svého okolí. Navíc, být až přehnaně hubená není ani hezké, ale ani zdravé...
Pokud by sis chtěla popovídat, svěřit se, cokoliv - jsem denně k dispozici na fb. Ráda tě vyslechnu a popovídám si s tebou. Drž se, Beepinko. Mám tě ráda :)

13 j-vip j-vip | Web | 7. října 2014 v 21:54 | Reagovat

Ale moja :/ Myslím, že takýmto obdobím si prešlo každé dievča. Ja asi 7-10x :D Tiež mám niekedy chuť zabaliť sa do deky a v tichosti ležať. Čo sa týka tvojho vzhľadu, nemyslím si, že by si na ulicu mala vychádzať len s papierovým sáčkom na hlave, alebo niečo podobné :) A že si tak málo jedla? :O Ak už sa vážne pokúšať spevniť, týmto štýlom to nespravíš.... už v niekoľkých prípadoch som sa stretla s bulímiou a anorexiou a v 99% to začínalo práve takto... musíš poriadne jesť. Aspoň 5x denne malé dávky, niečo zdravé. Výsledky prídu síce neskôr ako pri vyhladovaní, ale budú trvalé :) A čo sa týka veľkostí a typu strihov,.. ver mi, že aj chudé dievčatá riešia či im to sadne alebo nie. Si naozaj zlatá ^^ A že si hlúpa? Pokiaľ viem, máš celkom vážny zdravotný stav a aj napriek tomu si udržuješ výborné známky. Za to máš u mňa obrovský obdiv :) Hlavu hore :) Ak by si sa potrebovala niekedy zveriť, kľudne mi napíš https://www.facebook.com/zuz.salena ;)

14 Mizu Mizu | E-mail | Web | 7. října 2014 v 22:04 | Reagovat

Zlatí ale no tak... asi víš že já tě moc dobře chápu s tím jaký mívám deprese... ale věř mi, že i já vždycky poznám že se pletu :) rozhodně nejsi zbytečná :*

15 Rion Rion | Web | 8. října 2014 v 16:43 | Reagovat

Ale no taaak...to chce klid, zhluboka se nadechnout...Nevím, jak vypadáš ve skutečnosti, tak ti na to nic neřeknu, ale ať už máš jakýkoli tělo, chtěla bys být s klukem, kterýmu by záleželo jenom na tom? Vím, že se holka chce cítit dobře ve svojí kůži (taky se nemám zrovna dvakrát nejraději...), ale to se dá napravit, není třeba bourat svět. To zvládneš:) to s tím obchoďákem, nevím co říct, jelikož já nesnáším nakupování :DD ale tak, s tím si nedělej hlavu, jelikož mě taky nikdy nic není tak, jak by mělo :D
Neboj se, to bude v pohodě, zvládneš!

16 Týna Týna | Web | 8. října 2014 v 18:40 | Reagovat

Broučku můj, chápu tvoje pocity a něčím podobným jsem si taky prošla. Holkám, které si říkali moje kamarádky jsem se taky jednou svěřila a oni to potom řekli i ostatním ve třídě a dělali si ze mně srandu. Uzavřela jsem se do sebe a s nikým moc nemluvila a už jsem měla problém se svěřit. Ničilo mně to. Až teď jsem na sobě začala pracovat, ale pozoruju na sobě, že si dávám velmi dobrý pozor na to, co komu řeknu. Tím jsem chtěla říct, že je vždy šance začít znovu a pomalu na sobě pracovat.
Někde tam venku čeká člověk se kterým si budeš rozumět a budeš moct mu říct cokoli. Věř tomu ano? :)
Přežij toto období tvého života ve zdraví a budu ti držet palce.

17 Kiara Kiara | E-mail | Web | 8. října 2014 v 21:33 | Reagovat

Sakra, jak já jsem nesebevědomý člověk! :D Věř, že vím zatraceně dobře, jak se cítíš. Myslím si, že jsi mě inspirovala k napsání nového článku na podobné téma :) Pokud si jej někdy přečteš, uvidíš, že rozhodně nejsi sama, která se takto cítí, i když nevím, jestli tě zrovna tohle utěší.
Nemám nejhorší život, rozhodně ne však ten nejlepší. Až moc starostí najednou padá na mou hlavu. A já se bojím toho, co mě ještě čeká.
Že karma zařídí, že když se mi dějí špatné věci, čekají na mě i ty dobré? Tak to si dává pěkně na čas! :D

18 Leriane Leriane | Web | 9. října 2014 v 12:55 | Reagovat

Milá Beepinko, napsala jsi přesně článek o tom co také teďka prožívám, všem jsem byla ochotná pomoci a když jsem potřebovala já, nikdo se nepřihlásil, měla jsem hádku s jedním kamarádem, kterého jsem měla opravdu moc ráda a pak se do toho zamotali ostatní, bohužel... jediné co jsem doma dělala je, že jsem plakala... každým dnem jsem trpěla a bylo to hrozné. Nejradši bych skočila pod vlak, aby to už bylo za mnou, ale život je dar, kterého si musíme co nejvíc cenit, i když nás pohltí bolest a utrpení. Podle mého názoru je každá dívka krásná Beepi. Neměj strach o svůj vzhled, neměla by jsi stát před zrcadlem a zkoumat své tělo do podrobností. Pouze se snaž. Snaž málo jíst a cvičit. Moc ti fandím Beepinko, protože mi na tobě moc záleží, avšak nechci aby jsi u toho pitomýho zrcadla stála tak 2 hodiny a říkala si jak jsi hnusná a takový podobný kecy. JSI KRÁSNÁ. každá dívka je krásná. Měla by jsi být hrdá za to kým jsi. Měla by jsi být hrdá na sebe. Tvůj blog ve mě dokáže vyvolat emoce. Někdy mě dokážeš rozesmát, někdy zase rozesmutnit. Kdybych byla u tebe ihned bych tě obejmula a řekla ti, jak jsi úžasná a věř mi. Byl by to velmi dlouhý proslov.

19 ♦Reina♦ ♦Reina♦ | Web | 9. října 2014 v 18:50 | Reagovat

Beepi-chan, sakra, neštvi mě! ;-;
Hele, jsi nádherná holka. Strašně hodná, skvělá, a hodně moc bych tě chtěla poznat osobně, protože takoví lidé, jako jsi ty, se jen tak nenajdou. Já chápu, že máš ted' pocit, že jsi méněcenná.. A já doufám, že ti to nevydrží.
Nemusíš o sobě mít žádné pochybnosti, protože jsi prostě úžasná osůbka. ^^
Taky jsem si prožila své... Lidi se mi tak kolem dvanácti let posmívali, že můj obličej vypadá, jako by mne poštípal roj vos... Jen kvůli tomu, že jsem ještě na nové škole neměla kamarády a byla jsem na vše sama, jsem to viděla jako velikou překážku. Hodně jsem propadala depresím.. Ale pak se objevila malinká skupinka lidí, která mi ukázala, proč si vážit sama sebe. Od té doby se už na to nedívám jako na katastrofu a překráčím to.
Ted' určitě znáš hodně lidí, kteří tě vidí tak úžasnou, jaká opravdu jsi. ^^
Tak, prosím tě, nepropadej depresím a řekni si, jak jsi výjmečná a úžasná! ^_^

20 Ja Ja | 9. října 2014 v 20:58 | Reagovat

Vítám tě, jsem Samara asi mě znáte. Dnes v noci budu spát vedle tebe,když tohle pošleš 20 lidem nechám tě žít ale jestli ne ve tři hodiny ráno jsi mrtvá. Tak dnes večer paää

21 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. října 2014 v 10:51 | Reagovat

Beepinko, netušila jsem, že se máš takhle a je mi líto, že jsem se to nedozvěděla dřív, opravdu.
To období také znám a nějak si jím taky tak trochu procházím, ale hodně věcí, které jsi vyjmenovala si nechci buď přiznat anebo je silně potlačuji někam dolů, takže možná že se vypisuješ děláš jen dobře.
Lidi jsou někdy pěkně bídní, ale je jich moc na to aby byli takoví všichni. Já si užila peklo na základce a i když to po prváku taky není žádný med (stává se ze mně samotářský pavouk, vždycky jsem k tomu mívala sklony), snažím se hledat všude možně lidi, kteří by mi mohli padnout do oka a já jim. Také jsem pro ostatní schopná obětovat opravdu mnoho, ale přestala jsem od nich tu pomoc čekat, což taky asi není dobře, ale vyhovuje mi to. Já myslím, že to období brzy přejde a někdo se objeví nebo něco, co tě zaměstná na opravdu dlouho.

22 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 11. října 2014 v 13:09 | Reagovat

Senpai, to o sobe nesmis rikat! Jses uzasna adminka tohohle nadherneho blogu :) Jsou proste hrozni lidi, kteri si nezaslouzi se bavit s takovym uzasnym clovekem jako ses ty! Pokazde, kdyz ti bude smutno, tak si vzpomen na nas. Vazime si te a strasne radi cteme tvoje clanky. Je videt, jake usili do tech nadherne sepsanych clanku jdavas :)Ja vim, je to tezke, taky si kolikrat rikam proc jsem takova jaka jsem? Kolikrat jsem se nemela rada. Kdyz si vzpomenu na lidi, kteri me nemaji radi... Ale pak si vzpomenu na svou rodinu a hned se citim lip. Je mi jedno, co si ti lidi, kteri me nemaji radi mysli, hlavni je, co si myslim ja a moje rodina :) Pridavam se k Ai-senpai, kdykoliv budes potrebovat si popovidat muzes mi take napsat ^^

23 Aya Aya | Web | 11. října 2014 v 15:30 | Reagovat

Mám pocit, že my dvě jsme si tak strašně neuvěřitelně podobné, že je tu někdo podobný jako já, ale přitom jsme tak strašně rozdílné, alespoň svými pohledy na svět. Beepi-chaaaaaan. TT////^////TT Everything is gonna be better, believe in it! I'm hoping so... TT///TT''' Když jsem si tohle všechno přečetla, mám pocit, že ty máš ještě pořád naději, že věříš v budoucnost,  i když si nejsi jistá samou sebou. Já jsem si jistá sebou, ale ne okolím. Taky nikomu neveřím, nedokážu si vybudovat vztahy, to já jsem všechny zavrhla, ty se cítíš zavrhovaná, to je nejspíš ten rozdíl mezi námi. Promiň, ale nedokážu si odpustit říct to, že mě ten tvůj rádoby kamarád fakt dost sere. Mít někoho takového ve své blízkosti, vymetla bych s ním podlahu. Musí to být pro tebe opravdu bolestivé, proto ho požádej o pochopení, a pokud nedokáže pochopit, prostě se musíš smířit s realitou, že on nebude ten pravý kamarád pro tebe. Kamarádi chápou, respektují, podporují. Neposmívají se kvůli citlivým věcem. Ty jsi strašně zlatá a hlavně milá, upřímná, citlivá, starostlivá, to dokážu posoudit jenom podle textu, který píšeš svýma rukama, proto mě strašně mrzí, že nemáš nikoho tak blízkého, koho tak strašně potřebuješ. Kamaráda, kamarádku. Já vím moc dobře, jak to bolí, teď, v tenhle okamžik. Dřív jsem si to totiž nedokázala připustit. Myslím si, že jsem na základce měla celkem dost kamarádů, taky jednu moji TOP. Jsem ve druháku, za skoro dva roky bych naše náhodná setkání v autobuse spočítala na prstech (a to bydlíme ve stejném městě o počtu 6 000 obyvatel). Nejsme v kontaku. Je to pryč, naše přátelství. Ona mě možná brala jinak než já ji, dost se mi svěřovala, já jsem na ní zase byla psychicky závislá. Potom, co se změnila a začala mírně upřednostňovat jiné aktivity, jako třeba párty na chatě, než mě, začala jsem si na ni odvykat. Odvykla jsem si. Proto mi teď nechybí. Bylo to zkrátka bezbolestné, naše rozdělení. Mým jediným štěstím je, že jsem prostě našla někoho skutečného, někoho, kdo mi rozumí, komu věřím. Ví o mě všechno, ví, co se mi honí hlavou a proč tak strašně trpím - to jenom za dva zasraný roky a moje spolužačka za těch 9 let základky jako by byla jen prach a vzpomínky. Mám s Bee silné  pouto a i když se v jednom kuse hádáme, tak se každým dnem modlím, abych o ni nikdy nepřišla, protože bych to prostě neunesla. Taky ti přeji někoho takového, protože si ho zasloužíš víc než já. Sama tomu nevěřím, jak se čas vyvinul, ale všechno je to jenom otázka času.
A taky - hlavně se měj ráda, i když ty části jako "nenávidím se, nenávidím svůj život, jsem k ničemu, proč vlastně existuju?", mě doprovází dennodenně, musíme to vydržet a jít dál. A taky, taky tomu těžko věřím, za lepším životním stylem a hlavně vzhledem jde prostě cvičení. Jenom a jenom cvičení. Když budeš dodržovat 5 zdravých lehčích jídel denně, včetně kvalitního ovoce a zeleniny, pár dvacetiminutových cvičení do týdne ti fakt pomůže. Ale taky je to otázka času. Musíš jíst, tak se netrap. Tohle je opravdu správná cesta, věř mi. Já jsem celý život vlastně žádný pořádný spor nedělala a nějaký pátek se věnuju posilování, to co jsem ti už posílala, hlavně co produkuje korejská trenérka Jung Da Yeon. :) Sice teď vůbec na to nemám čas, ani na tu zasranou půl hodinu, protože byly i časy, kdy jsem se fakt snažila cvičit apsoň týden v kuse, ale aspoň občas někdy něco vyjímečně o víkendu prospěje. Nebo procházky, to vyčistí hlavu! Hlavně to nesmíš vzdávat, ono to půjde. Držím ti palce, sepai.:>

24 Choi Mari Choi Mari | Web | 11. října 2014 v 23:44 | Reagovat

Vždycky jsem byla hodně osamělá, protože jsem nikdy neměla moc přátel a i tomu málu jsem se bála někdy napsat nebo zavolat, protože si o mě spousta lidí myslí, že jsem divná a otravná. Takže jsem někdy od začátku druhého stupně trávila naprostou většinu volného času doma sama. To vyvrcholilo na střední škole. Občas, když jsem byla na dně, tak jsem cestou ze školy zkoušela počítat lidi, kteří by mi přišli na pohřeb, kdybych se zabila. Jelikož jsem nikdy nenapočítala ani deset, tak jsem se pak často cestou málem rozbrečela.

Jenže když všichni měli takové kecy a strašně mě podceňovali, tak jsem si pak řekla, že jim jednoho dne spadne čelist. Byla jsem jedna z osmi lidí z mojí třídy, kteří odmaturovali na první pokus (dalších sedm odmaturovalo na druhý). To mi trochu dodalo sebevědomí. Pak jsem byla mezi těmi, co si po škole úspěšně našli práci, i když mizernou. Všechno je lepší než nic.

Hodně velký obrat u mě nastal po odletu do Anglie. Tady je všem všechno jedno. I kdybys šla ven v pyžamu, oni se soustředí na sebe a ostatní nesoudí. Navíc tu málokdo má menší velikost než 14, takže je fajn kupovat si oblečení ve velikosti 8.

Nemyslím si o sobě, že jsem kdovíjak talentovaná nebo hezká. Mám nějaký ten talent v určitém ohledu a určitě bych se nezařadila mezi ty ošklivé. Jenže to všechno není dost. Zkusila jsem hodně věcí, abych zvedla svoje sebevědomí na zdravou úroveň. Je to o dost lepší. Ale pořád to není ono. Pořád bych měla jíst míň, mít lepší oblečení, víc kosmetiky, víc sportovat nebo se víc hýbat, pořádně se věnovat korejštině, najít si konečně hodiny angličtiny, pořádně zapracovat na zpěvu, naučit se choreografii ke Catalleně, víc psát a míň čumět na seriály a obecně do spousty věcí bych se měla víc opřít.

Udělala jsem si plán na příští rok. Není to nic světoborného, jen pár bodů, které bych ráda splnila. A taky mám svůj seznam přání. Slíbila jsem si, že po maturitě se budu snažit dělat vše na vlastní pěst a být svá a celkem mi to jde. Občas mi přijde, jako bych před maturitou ani nežila. Hrozně moc chci příští rok přímo do Londýna. Téměř kompletně jsem vyházela šatník (přeci jen na cestu do zahraničí toho člověk nesmí brát mraky) a tak mám konečně oblečení podle svého vkusu, i když se mi pak asi v ČR budou smát. Tak ať. Já jim jednou vytřu zrak.

Sepiš si seznam přání a napiš si pár bodů, kterých chceš v dalším roce dosáhnout. Napiš si dopis a otevři ho za rok. Uvidíš, co všechno se změnilo. Já už mám po maturitě víc než rok a stále si nejsem jistá směrem, kterým bych se chtěla ubírat. Občas trpím stavy, kdy jsem sama ze sebe naprosto zoufalá a šíleně se bojím každého nového dne. Mám strach z budoucnosti. Ale jindy jsem sama se sebou naprosto spokojená (...bych možná potřebovala odbornou pomoc). Udělej, co ti radím a i když si budeš připadat naprosto strašně, budeš mít něco, co tě bude nutit to zatím nevzdat.

25 Anne-chan Anne-chan | Web | 12. října 2014 v 0:06 | Reagovat

Musím říct, že tě naprosto chápu! Často se takhle cítím také. K tomu vyjadřování jen musím dodat, že bys měla vyzkoušet mluvit víc nahlas a občas si tu pozornost vynutit, jinak to nejde. Lidi si potom zanou zvykat na to, že chceš taky mluvit. Měla jsem to takhle na základce, prostě všichni se bavili mezi sebou, ale mě neposlouchali.

A ten zbytek je blbost. Kdybys viděla mě, tak si budeš připadat štíhlá (viděla jsem tě na fotkách, co jsi přidávala, tak to můžu napsat s jistotou) a celkově, rozhlédni se kolem sebe, kolik holek má postavu jako ty, nebo prostě vypadá třeba hodně špatně a přes to je všichni berou takové, jací jsou. Vyzkoušej si dělat srandu sama ze sebe, protože to ti trochu zvedne sebevědomí, když si z tebe někdo dělá srandu, také se tomu zasměj. Není to lehké, ale dá se to zvládnout :) Kdybys tím byla opravdu hodně vyvedená z míry, tak s tím hodně rychle něco uděláš, ale zatím máš jen tyhle pocity. + je lepší mít třeba jen jednoho jediného člověka, který tě bude poslouchat. Jeden stačí :)

26 Sandra Sandra | Web | 12. října 2014 v 20:57 | Reagovat

Přesně vím, jak se cítíš. Ná základce se mnou vymetla kámoška nad třikrát. Proto nijak lidi neberu vážně. Žiju jen proto, abych tu byla, to je můj důvod existence. Většinou tohle si nejčastěji říkám :) připomíná mi to samu sebe, jaká jsem byla. ale prý jsem se hodně změnila. Sama kámoška se divila, jak mluvím a dokážu rychle odpálkovat lidi. Také jsem byla samotář, nikdo o mě nic pořádně dosud neví a tak to asi nastálo zůstane.
Už delší dobou se řídím tímhletím "Never Give Up, because miracles happening everyday"

27 Kiyo Kiyo | Web | 13. října 2014 v 7:47 | Reagovat

Beepinka, toto nie je riešenie. Hladovanie určite nič nevyrieši a ver mi, že sa po tom budeš cítiť horšie, omnoho horšie než teraz. Pekná postava sa dá dosiahnuť aj inak, sama budeš šťastnejšia a tvoje telo určite tiež. Obličiek by bola škoda, nie?

Kamaráti: nie si bezvýznamná. Určite je niekto, koho poteší keď prídeš, niekto, kto je rád, že ťa má. A nevrav mi, že nie!

Do tejto diery nepadaj, ver mi, že ti to nepomôže. Pozbieraj všetku svoju úžasnosť a kráčaj ďalej (a to jej máš hojne, iste mi všetci dajú za pravdu)! Verím, že sa ti to podarí. Držím palce :)

28 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 14. října 2014 v 10:13 | Reagovat

Každý je v něčem krásný a nikdo tady není zbytečný :) chápu, že ti chybí sebevědomí, já jsem ho dřív taky moc neměla - a teď mám na rozdávání - chceš kousek? :D
Pokud ti tvůj kamarád říká něco takového, je to blbec a nemá cenu ho mít za kamaráda..
Zkus vše brát víc pozitvně - pozitivní a sebevědomé holky jsou hned hezčí :))

29 Nataly ^^ Nataly ^^ | Web | 17. října 2014 v 18:08 | Reagovat

Je mi naozaj ľúto, že sa takto cítiš. A nemyslím si, že je to oprávnené. Poznáme sa cez blog už nejakú tú dobu a môžem povedať, že si skutočne úžasný človek, jeden z najlepších, akých som tu kedy na blogu vôbec spoznala. Máš veľmi dobré srdce a príjemnú povahu, vždy na mňa pôsobíš naozaj pozitívnym dojmom a si ten typ človeka, ktorého by si mali ľudia zaslúžiť :) Veľmi si želám, aby si si našla nejakú dobrú kamarátku. Viem, že takto cez internet to nie je ono.. ale myslím, že všetci ľudia.. ktorí sa ťa tu snažia teraz podporiť cez komentáre, že ich môžeš nazývať kamarátmi :) Lebo možno ťa poznáme viac ako ťa pozná tvoje okolie, pokiaľ nerátam tvojho priateľa a rodinu.. Ľudia okolo teba asi nevedia, akého skvelého človeka majú pri sebe.. Nemala by si sa preto podceňovať.
Nebudem hovoriť, že výzor je nepodstatný, ja mám tiež kopec komplexov, nad ktorými sa občas pozastavujem.. ale to nie je nič, s čím by sa nedalo nič robiť :).. Ale vynechávať jedlo nie je riešenie. To je asi to najhoršie, čo môžeš pre svoje telo robiť. Moja kamarátka ešte pred rokom vážila asi okolo 90 kg. Rozhodla sa, že to zmení. Začala chodiť do fitka, poctivo cvičí, upravila si jedálniček a za rok schudla 30 kg. Neskutočne sa zmenila a pokračuje v tom ďalej. Chce to pevnú vôlu a silnú motiváciu.
A okrem iného, myslím, že každý z nás máme raz za čas také to zlé obdobie, kedy sa cítime fakt na nič.. a nevieme, čo so sebou a so životom. Raz sme hore a raz dole. Dúfam, že to rýchlo prejde. Držím palce ;)

30 Kiyo Kiyo | Web | 20. října 2014 v 20:56 | Reagovat

Presne, ako povedala Nataly! <3

Beepinka, u nás na blogu si si ma poplietla - ja som Kiyo, prekladám doramy. Pesničky, mangy prekladá a poviedky píše Azu :3 sme dve no :D

Ak by si sa potrebovala vyrozprávať, kľudne mi môžeš napísať alebo hocičo, dobre?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama